Trocha úvodu do problematiky

Indie a Pákistán - dvě sousedící jaderné mocnosti indického subkontinentu vzájemně měří své síly od získání nezávislosti na Británii v roce 1947. Jablko sváru v jejich vztazích představuje už 60 let trvající konflikt o sporná území, z nichž je nejvíc vidět spor o Kašmír, vysokohorské území při hranici s Čínou.

Přistoupením Kašmíru do Indické unie před 60 lety, 26. října 1947, se rozpoutal kolotoč násilností.

Kořeny sporu sahají do roku 1947, kdy se Britská Indie rozdělila na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Obyvatelé muslimského Kašmíru požadovali připojení k Pákistánu (hlavní argument Pákistánců pro jejich územní nároky). Když do Kašmíru vpadly z Pákistánu muslimské jednotky, hinduistický mahárádža Hari Singh se obrátil na Dillí s žádostí o pomoc. Indie jeho prosbu vyslyšela pod podmínkou, že knížectví přistoupí do Indické unie.

Strategický význam Kašmíru potvrzuje skutečnost, že o něj vedly obě země dvě ze tří vzájemných válek. První dvouletá indicko-pákistánská válka skončila v lednu 1949, Kašmír byl poté rozdělen linií příměří existující dodnes. Na pákistánské straně vznikl formálně nezávislý stát Azád Kašmír. V Indii byl vytvořen svazový stát Džammú a Kašmír. Podle rezoluce OSN z 13. srpna 1948 měli sami Kašmířané rozhodnout v referendu o svém osudu. To se ale nikdy neuskutečnilo.

Další válku o ovládnutí celého Kašmíru svedla Indie s Pákistánem v roce 1965. Ještě dříve, 6.února 1954, však kašmírské Ústavodárné shromáždění ratifikovalo Singhovo rozhodnutí o připojení k Indii.

Nekončící násilí

Jen za rok 2007 v Kašmíru zahynulo v důsledku přestřelek nebo atentátů přes 1000 lidí. Údaje o počtu obětí se rozcházejí, od roku 1989 do roku 2004 podle indické vlády v Kašmíru zahynulo přes 40 000 osob, podle separatistů jde až o 90 000 lidí, hlavně civilistů.

Odpor kašmírského separatistického hnutí proti indické vládě zesílil po roce 1989. Hnutí za nezávislost se postupem doby zradikalizovalo a islamizovalo. Dillí obviňovalo Islámábád z tajného vyzbrojování a vojenského výcviku povstalců.

Eskalaci napětí umocnily v lednu 1990 nábožensky motivované nepokoje v kašmírské metropoli Šrínagaru, které rozpoutaly období kašmírského protiindického teroru. Nadějně se vyvíjející mírová jednání nastolená v roce 1998 setkáním indického a pákistánského premiéra v New Yorku vzala za své po ofenzivě indické armády proti pákistánským ozbrojencům u kašmírské linie kontroly v květnu až červenci 1999. V tuto dobu již oba státy patřily k jaderným mocnostem.

Atentát na indický parlament v prosinci 2001 provedený pěti Pákistánci znovu destabilizoval už tak dost neklidnou situaci v regionu. Dillí i přes četná protiteroristická opatření pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa zvýšilo ostrahu na společné hranici - v roce 2003 hlídalo bezpečnost přes milion vojáků. V listopadu téhož roku začalo na indicko-pákistánské hranici z pákistánské iniciativy platit příměří, ke klidu zbraní se ovšem nezavázali islámští radikálové.

Naděje na mír v nedohlednu

Ve vzájemných vztazích se začalo pozvolna oteplovat v roce 2004, když se oba státy dohodly na zastavení testů jaderných zkoušek a zavázaly se řešit kašmírskou otázku dialogem. Došlo ke zřízení horké telefonní linky. Procesu usmíření napomohlo ničivé zemětřesení o síle 7,6 stupně Richterovy škály, jež zasáhlo pomezí Pákistánu a Indie a část Afghánistánu 8. října 2005. Počet obětí přesáhl 74.000 a nejhůře byla postižena právě oblast Kašmíru. Indie a Pákistán symbolicky otevřely společné hranice, aby umožnily přepravu humanitární podpory a setkání rozdělených rodin. Země také postupně obnovily, byť omezeně, přeshraniční leteckou, autobusovou a železniční přepravu.

Křehkou rovnováhu v červenci 2006 narušily pumové útoky na železnici v Bombaji. Podle indické policie za nimi stála pákistánská vojenská rozvědka a provedla je kašmírská extremistická skupina Laškare tajjaba. Ještě téhož roku pákistánský prezident Parvíz Mušaraf prohlásil, že by byl ochoten vzdát se svého nároku na pohraniční konfliktní území Kašmíru, pokud by Indie souhlasila s větší autonomií tohoto himálajského regionu.

V současnosti se v Kašmíru i v Dillí ozývají hlasy trvající na snížení stavu indických jednotek z Kašmíru. Indie tu udržuje kontingent o síle přibližně 600.000 mužů, kteří bdí nad bezpečností minoritních 300 000 hinduistů. Podle časopisu The Economist by kašmírské obyvatelstvo demilitarizaci přijalo spíše s úlevou než s lítostí nad odchodem bezpečnostních složek.