Pákistánský ministr zahraničí Shah Mahmood Qureshi byl v sobotu 29. listopadu 2008 na jednání se svým indickým protějškem Pranab Mukherjee. Předmětem jednání byly pákistánsko- indické vztahy, mírové procesy mezi zeměmi a teroristické útoky v Bombaji, při kterých podle posledních informací zahynulo 195 osob a více než 300 bylo zraněno. Nejedná se však o konečnou bilanci. Média také informují, že útoky nesou znaky práce skupin, které bojují proti Indii v Kašmíru.
Pákistánský ministr zahraničních věcí Shah Mahmood Qureshi prohlásil, že si Pákistán přeje přátelské vztahy se svými sousedy a bude usilovat o navázání spolupráce a přátelství.
Během setkání s indickým ministrem zahraničí potvrdil, že Pákistán odsuzuje teroristické útoky v Bombaji a je připraven pomoci při vyšetřování incidentu. Ministři se také shodli na tom, že i Pákistán je obětí terorismu a obě země společně mohou hrozbu terorismu porazit. Řekl, že v této pro Indii těžké chvíli je nutné vyvarovat se toho, aby docházelo k obviňování z minulosti. "Měli bychom v této situaci dokázat spolupracovat," dodal. Qureshi dále řekl, že obě země již přešlo šedesát let rozhořčení a konfrontace, které způsobily ztráty v obou zemích. Jménem pákistánského lidu a pákistánské vlády vyjádřil Indii podporu a také snahu posílit institucionální uspořádání anti-teroristického mechanismu sdílení informací. Zažádal také o zřízení horké linky mezi šéfy zpravodajských agentur. Apeloval na média, aby byla nápomocna při podpoře mírového procesu mezi oběma zeměmi.
Některé nepotvrzené zprávy ohledně teroristických útoků v Bombaji hovoří o tom, že poslední dva teroristé byli britskými občany pákistánského původu. Jejich výzbroj a sofistikované provedení útoku se výrazně vymykají tomu, co dosud předvedly domácí teroristické skupiny.
Jakkoliv se Američané obávají zhoršení vztahů mezi Indií a Pákistánem, je současně známo, že indický hněv se obrací proti jestřábům v pákistánské armádě a ISI, nikoliv proti civilní vládě a lidu. Společnou snahu Washingtonu a vlády v Islámábádu opakovaně ohrožuje armáda, která se považuje za strážce a ručitele islamistické ideologie odlišující Pákistán od Indie a současně fungující coby nástroj asymetrické války proti sousedu. Nový pákistánský prezident Asif Alí Zardárí nedávno vyvolal hněv zastánců tvrdé linie, když řekl "v každém Pákistánci je kousek Inda" a předložil Indii nabídku, že nepoužije jaderné zbraně jako první.
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 29.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60676&Itemid=1
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 29.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60693&Itemid=1
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 29.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60659&Itemid=1
ČT24 [online]. [cit 29.11.2008]. Dostupné z: http://www.ct24.cz/svet/37440-armada-zabila-posledni-tri-teroristy-bombajsky-teror-je-u-konce/
Times of India [online]. [cit 29.11.2008]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/World/India_gets_intelligence_aid_from_US_UK/articleshow/3770950.cms
neděle 30. listopadu 2008
sobota 29. listopadu 2008
Je řešení kašmírské otázky na obzoru? VOLBY 2008
S napětím očekávané volby v indické části Kašmíru už se pomalu přehoupnou do třetí části. Volební místnosti byly otevřeny 17. listopadu a obyvatelé Kašmíru mají možnost podpořit své kandidáty až do 24. prosince. Volí se v sedmi fázích, postupně v každém z kašmírských distriktů. Už první den voleb přinesl obrovské překvapení, tím byla velmi vysoká volební účast, která v některých částech dosahovala až 64%. Odborníci na tuto oblast se shodují, že taková čísla nepamatují.
Je tedy zřejmé, že demonstrace, protestní akce a další snahy separatistů a odpůrců voleb v čele se stranou Hurriyat se minuly účinkem. Většina separatistických vůdců je navíc buď ve vězení anebo pod přísným dohledem. Navzdory nevlídnému počasí a nízkým teplotám davy lidí vyrazily do volebních místností - je to neklamná známka toho, že obyvatelé Kašmíru volají po změně, chtějí zlepšit svou situaci a konečně chtějí nezkorumpovanou vládu, která bude stát na jejich straně. Na pomyslném volebním kolbišti proti sobě stojí Lidová demokratická strana (LDS) a Národní konference (NK). LDS se prezentuje jako pro-muslimská strana, bojující za jejich práva, zatímco NK je obviňována z netečnosti k muslimským problémům v Džammú a Kašmíru a ze spojenectví s komunálními silami.
Nemalé překvapení zavládlo i v Novém Dillí, vláda počítala s protesty a ostrými střety, proto byl do Kašmíru poslán velký počet vojenských jednotek. V průběhu voleb v roce 2002 bylo zabito přes 800 lidí, proto byly namístě obavy. První volební dny se obešly bez větších střetů a potyček, už 21. 11 ale vybuchly 3 nálože nastražené poblíž sídel kandidujících stran. Začalo se opět protestovat, tentokrát už demonstrace rozháněly indické jednotky s obušky, při anti-volební demonstraci (ůčastnili se jí především muslimové) ve městě Baramulla přišli o život 2 lidé a nejméně 18 jich bylo zraněno. Podle všeho se budou násilnosti dále stupňovat, nejsou vyloučeny ozbrojené střety mezi separatisty a armádou. Indická vláda uvedla, že od potlačení povstání v kašmírském údolí v roce 1989 přišlo o život zhruba 47 000 lidí. Odhady se ale různí, strana Hurriyat udává dokonce až 100 000 mrtvých.
Zdroje:
BBC News [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7744724.stm
Times of India [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/India/India_strongly_objects_to_Pakistan_comments_on_JK_polls/articleshow/3742451.cms
Times of India [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/JK_polls_Over_65_turnout_in_second_phase/articleshow/3746845.cms
Greater Kashmir [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://www.greaterkashmir.com/full_story.asp?Date=23_11_2008&ItemID=44&cat=1
Je tedy zřejmé, že demonstrace, protestní akce a další snahy separatistů a odpůrců voleb v čele se stranou Hurriyat se minuly účinkem. Většina separatistických vůdců je navíc buď ve vězení anebo pod přísným dohledem. Navzdory nevlídnému počasí a nízkým teplotám davy lidí vyrazily do volebních místností - je to neklamná známka toho, že obyvatelé Kašmíru volají po změně, chtějí zlepšit svou situaci a konečně chtějí nezkorumpovanou vládu, která bude stát na jejich straně. Na pomyslném volebním kolbišti proti sobě stojí Lidová demokratická strana (LDS) a Národní konference (NK). LDS se prezentuje jako pro-muslimská strana, bojující za jejich práva, zatímco NK je obviňována z netečnosti k muslimským problémům v Džammú a Kašmíru a ze spojenectví s komunálními silami.
Nemalé překvapení zavládlo i v Novém Dillí, vláda počítala s protesty a ostrými střety, proto byl do Kašmíru poslán velký počet vojenských jednotek. V průběhu voleb v roce 2002 bylo zabito přes 800 lidí, proto byly namístě obavy. První volební dny se obešly bez větších střetů a potyček, už 21. 11 ale vybuchly 3 nálože nastražené poblíž sídel kandidujících stran. Začalo se opět protestovat, tentokrát už demonstrace rozháněly indické jednotky s obušky, při anti-volební demonstraci (ůčastnili se jí především muslimové) ve městě Baramulla přišli o život 2 lidé a nejméně 18 jich bylo zraněno. Podle všeho se budou násilnosti dále stupňovat, nejsou vyloučeny ozbrojené střety mezi separatisty a armádou. Indická vláda uvedla, že od potlačení povstání v kašmírském údolí v roce 1989 přišlo o život zhruba 47 000 lidí. Odhady se ale různí, strana Hurriyat udává dokonce až 100 000 mrtvých.
Zdroje:
BBC News [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7744724.stm
Times of India [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/India/India_strongly_objects_to_Pakistan_comments_on_JK_polls/articleshow/3742451.cms
Times of India [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/JK_polls_Over_65_turnout_in_second_phase/articleshow/3746845.cms
Greater Kashmir [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné z: http://www.greaterkashmir.com/full_story.asp?Date=23_11_2008&ItemID=44&cat=1
sobota 22. listopadu 2008
Pákistán prohlubuje vztahy
Pákistán nyní zažívá zlé časy. Prezident Asif Alí Zardari přiznal, že válka proti teroru přivedla Pákistán do sociálně-ekonomických problémů. K této situaci podle jeho slov přispěla i bývalá vláda prezidenta Mušarafa a jeho nepopularita ve světě. Bude se proto snažit přesvědčit představitele mnoha zemí ke zvýšení obchodu a investic v Pákistánu. Indie nevyjímaje.
Dne 14. listopadu požádal Pákistán Indii o odstranění celních bariér pro pákistánské podnikatele. Tanvir Sheikh Ahmed, vůdce pákistánské delegace podnikatelů prohlásil, že již probíhají jednání s Indií. Řekl, že obchod mezi oběma zeměmi za tento rok dosáhl sumy dvou miliard dolarů a hlavními obchodními položkami byl cement a bavlna. Tento obchod by mohl být posílen pokud by byly různé typy překážek obchodu odstraněny. Doufá, že rozhovory o liberalizaci vízové politiky pro podnikatele budou úspěšné.
Prezident Zardari se ve svém projevu z 15. listopadu 2008 vyjádřil i ke kašmírské otázce. Řekl, že jeho vláda je stále v pohybu a snaží se nalézt řešení kašmírské otázky „v souladu s přáním obyvatel Kašmíru“, informoval Associated Press of Pakistan, zpravodajský servis pákistánského premiéra. Jeho projev vyvolal nadšení u mnoha politiků, kteří smírné vyřešení konfliktu považují za jedinou schůdnou cestu. Omer Farooq, předseda strany All Parties Hurriyat, jako odezvu na prezidentův projev uvedl, že se nejedná o sporné hranice mezi oběma zeměmi, spíše jde o osud 14 milionů lidí v regionu a o jejich začlenění do tohoto procesu. Souhlasil s prezidentovým názorem, že lidé z Indie a Pákistánu by měli vyvíjet tlak na své vedení, protože smírné řešení dlouhodobého problému otázky Kašmíru lze nalézt.
Dále se prezident Zardari vyjádřil i k otevření nové obchodní cesty ze Srinagaru do Muzaffarabadu vedoucí přes Linii kontroly. „Je to krok k tomu, aby Kašmířané byli spolu“, řekl Zardari a dále svými slovy podpořil rozvoj míru a prosperity v celé oblasti, kde tamní obyvatelé doufají, že jejich produkty nebudou touto novou obchodní cestou posílány jen do Pákistánu, ale že se rozvine obchod i s centrální Asií a Perským zálivem.
V této souvislosti se vyjádřil také k novému přístupu k politice v kašmírské oblasti. Vláda se bude chtít zaměřit na politiku „soft borders“, která by měla přispět k většímu kontaktu mezi Pákistánem a Indií a tím i ke konečnému vyřešení problémů souvisejících s touto oblastí.
Zdroje:
Times of India [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/Soft_borders_policy_will_help_settle_Kashmir_issue_Zardari/articleshow/3717647.cms
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=59934
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 23.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60026&Itemid=2
Daily Times [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://www.dailytimes.com.pk/default.asp?page=2008%5C11%5C14%5Cstory_14-11-2008_pg7_6
Pakistan Times [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://pakistantimes.net/2005/04/30/business2.htm
Dne 14. listopadu požádal Pákistán Indii o odstranění celních bariér pro pákistánské podnikatele. Tanvir Sheikh Ahmed, vůdce pákistánské delegace podnikatelů prohlásil, že již probíhají jednání s Indií. Řekl, že obchod mezi oběma zeměmi za tento rok dosáhl sumy dvou miliard dolarů a hlavními obchodními položkami byl cement a bavlna. Tento obchod by mohl být posílen pokud by byly různé typy překážek obchodu odstraněny. Doufá, že rozhovory o liberalizaci vízové politiky pro podnikatele budou úspěšné.
Prezident Zardari se ve svém projevu z 15. listopadu 2008 vyjádřil i ke kašmírské otázce. Řekl, že jeho vláda je stále v pohybu a snaží se nalézt řešení kašmírské otázky „v souladu s přáním obyvatel Kašmíru“, informoval Associated Press of Pakistan, zpravodajský servis pákistánského premiéra. Jeho projev vyvolal nadšení u mnoha politiků, kteří smírné vyřešení konfliktu považují za jedinou schůdnou cestu. Omer Farooq, předseda strany All Parties Hurriyat, jako odezvu na prezidentův projev uvedl, že se nejedná o sporné hranice mezi oběma zeměmi, spíše jde o osud 14 milionů lidí v regionu a o jejich začlenění do tohoto procesu. Souhlasil s prezidentovým názorem, že lidé z Indie a Pákistánu by měli vyvíjet tlak na své vedení, protože smírné řešení dlouhodobého problému otázky Kašmíru lze nalézt.
Dále se prezident Zardari vyjádřil i k otevření nové obchodní cesty ze Srinagaru do Muzaffarabadu vedoucí přes Linii kontroly. „Je to krok k tomu, aby Kašmířané byli spolu“, řekl Zardari a dále svými slovy podpořil rozvoj míru a prosperity v celé oblasti, kde tamní obyvatelé doufají, že jejich produkty nebudou touto novou obchodní cestou posílány jen do Pákistánu, ale že se rozvine obchod i s centrální Asií a Perským zálivem.
V této souvislosti se vyjádřil také k novému přístupu k politice v kašmírské oblasti. Vláda se bude chtít zaměřit na politiku „soft borders“, která by měla přispět k většímu kontaktu mezi Pákistánem a Indií a tím i ke konečnému vyřešení problémů souvisejících s touto oblastí.
Zdroje:
Times of India [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://timesofindia.indiatimes.com/World/Pakistan/Soft_borders_policy_will_help_settle_Kashmir_issue_Zardari/articleshow/3717647.cms
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=59934
Associated Press of Pakistan [online]. [cit 23.11.2008]. Dostupné z: http://www.app.com.pk/en_/index.php?option=com_content&task=view&id=60026&Itemid=2
Daily Times [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://www.dailytimes.com.pk/default.asp?page=2008%5C11%5C14%5Cstory_14-11-2008_pg7_6
Pakistan Times [online]. [cit 22.11.2008]. Dostupné z: http://pakistantimes.net/2005/04/30/business2.htm
pondělí 17. listopadu 2008
Indie a Pákistán - věční soupeři
Oba asijské státy provázejí vzájemné neshody a spory dá se říct odnepaměti. Situace se ovšem vyhrotila na maximum až v období dekolonizace, po rozdělení Britské Indie na samostatnou Indii a Pákistán v roce 1947. Britové se tehdy snažili s co nejmenšími ztrátami demontovat své bývalé koloniální impérium. Kořeny rivality můžeme najít jak v náboženství (muslimský Pákistán, hinduistická Indie), tak v dějinách. Symbolem nepřátelství je mimo jiné hlavně vleklý a nekončící spor o stát Džammú a Kašmír, kdy si chce každý ze zúčastněných ukrojit pro sebe co největší díl. V posledních letech konflikt sílí, především kvůli jadernému programu obou zemí.
V srpnu 1947 tedy získala Indie nezávislost na Velké Británii a subkontinent byl rozdělen na převážně hinduistickou, podle ústavy však sekulární Indii, a nově vzniklý muslimský stát Pákistán. Samostatný Pákistán vzešel z představy, kterou prezentoval v roce 1933 student Čodhurí Rahmat Alí. Ten navrhl, aby byla vytvořena oddělená mateřská země, zahrnující severozápadní provincie s muslimskou většinou a geograficky přilehlý knížecí stát Džammú a Kašmír. Jméno bylo sestaveno takto: P jako Pandžáb, A jako Afghánci ze severozápadní hranice, K jako Kašmír, S jako Sind a Tán bylo převzato z názvu provincie Balúčistán. V urdštině slovo také znamená "země čistých". Rozdělení subkontinentu ale rozdmýchalo nepokoje a vedlo ke vzniku idových hnutí, protože muslimové, Sikhové a hindové se ocitli na špatné straně rozdělených provincií Paňdžábu a Bengálska. Z Bengálska později vznikl Východní Pákistán. Při rasových a náboženských nepokojích bylo podle odhadů zabito půl milionu lidí a další miliony přišly o střechu nad hlavou. Velmi pestrá oblast Džammú a Kašmíru (jak kulturně, tak národnostně)počátkem 19. století oficiálně připadla Sikhům. Britové po válce se Sikhy v roce 1846 místo nastolení přímé správy nad oblastí dosadili indického vládce Hariho Singha s titulem mahárádži. O kašmírské otázce jsme pojednávali v první analýze, takže teď jen pár stručných slov. Maharádžovo panství zahrnovalo buddhistickou oblast Ladakhu, převážně hinduistický region Džammú, údolí Kašmíru s muslimskou většinou a menší muslimská království na západě. V období Britského impéria byl stát Džammú a Kašmír jedním 565 autonomních knížecích států poddaných britské koruně. Před vyhlášením nezávislosti bylo místním vládcům doporučeno, aby se připojili k jednomu z obou nových států, Indii nebo Pákistánu, v úvahu měli vzít zeměpisnou polohu svého státu a náboženství jeho obyvatel. Vládce Džammú a Kašmíru Hari Singh se však do srpna 1947, kdy došlo k rozdělení, nerozhodl, ke které zemi se připojí. O padesát let později jsou Pákistánci stále přesvědčeni, že Džammú a Kašmír se měl stát součástí jejich země, protože většina obyvatel žijících v údolí Kašmíru, je muslimská. Indie zase naopak tvrdí, že Džammú a Kašmír patří jí, neboť maharádža nakonec později souhlasil s připojením k Indii.
V letech 1947-1948 proběhla mezi Indií a Pákistánem válka o Kašmír. Poté byly za účasti OSN podepsány mírové dohody, v místě, kde skončily boje byla vytvořena linie kontroly (Line of Control – LoC), po nějakou dobu zde zůstaly mírové jednotky OSN. Roku 1954 ratifikovalo připojení Džammú a Kašmíru k Indii ústavodárné shromáždění. V roce 1957 pak schválilo svou vlastní ústavu, vytvořenou na základě indické ústavy. Od té doby Indie považuje tu část Džammú a Kašmíru, kterou má pod kontrolou, za nedílnou součást Indické republiky.
Pod kontrolou Pákistánu je zhruba jedna třetina území státu na západ od LoC. Malá oblast, kterou Pákistánci pojmenovali Azad (Svobodné) Džammú a Kašmír a Indové zase Pákistánem okupovaný Kašmír, je poloautonomní. Větší území zahrnující dřívější království Hunza a Nagar, které bývá označováno jako severní oblasti, je pod přímou správou Pákistánu. V letech 1962-1963, po válce mezi Čínou a Indií (1962), se pod záštitou Británie a USA vedl dialog, ve kterém měla Indie a Pákistán urovnat svůj spor o Kašmír, vše ale skončilo neúspěchem.
Když hovoříme o indicko-pákistánských věčných sporech, v žádném případě se nejedná pouze o Kašmír. Rok 1965 byl poznamenán konfliktem na jihozápadní hranici, v řídce osídlené oblasti Rann of Kutch. Bojůvky mezi pohraničními jednotkami tam přerostly v regulérní boje. Indické jednotky se posléze stáhly a Pákistán nabyl vítězného dojmu. Zanedlouho ale druhá indicko-pákistánská válka pokračovala. Pákistánci, zřejmě povzbuzeni úspěchem v Rann of Kutch zahájili utajovanou ofenzívu směřující přes LoC do Džammú a Kašmíru. Na to Indie reagovala překročením mezinárodně uznávané hranice blízko Láhauru. Za tři týdny ale souhlasili oba rivalové s příměřím pod dohledem OSN. V roce 1966 se v Taškentu konalo setkání zástupců obou vlád, na kterém podepsali deklaraci, ve níž se zavázali řešit vzájemné spory mírovými prostředky.
Klid zbraní ale netrval dlouho. Situace se výrazně zhoršila v roce 1971, kdy v Pákistánu vypukla v plné síle občanská válka (západopákistánská armáda zasahovala proti východním Pákistáncům požadujícím autonomii a později nezávislost). Podle odhadů uprchlo díky bojům do Indie více než 10 milionů východopákistánských obyvatel. V prosinci Indie vstoupila do Východního Pákistánu na pomoc tamnímu obyvatelstvu. Pákistánská armáda kapitulovala u Dháky a jejích více než 90 tisíc vojáků se stalo indickými válečnými zajatci, načež byl ve Východním Pákistánu 6. prosince 1971 vyhlášen nezávislý stát Bangladéš. V roce 1972 došlo k mírnému pokroku – v Šimle byla podepsána dohoda, ve které se oba státy zavazují řešit sporné otázky bilaterální cestou. Na tuto dohodu se dodnes odvolávají politici jak indické, tak pákistánské vlády. Bangladéš byla Pákistánem uznána v roce 1974. Pokud jde o Džammú a Kašmír, obě země souhlasily s návrhem, že budou plně respektovat LoC. Roku 1974 uzavřela vláda státu Kašmír s indickou vládou dohodu, která potvrzovala statut Kašmíru jako "správní jednotky Indické republiky". Pákistán tuto dohodu odmítl.
Po relativně klidném období začalo v roce 1989 v údolí Kašmíru ozbrojené povstání proti indické správě. Z řad muslimských obyvatel přicházely stížnosti, že volby do zákonodárného shromáždění státu Džammú a Kašmír v roce 1987 byly zmanipulovány v jejich neprospěch, a vytvořily militantní křídla. Ty ovšem nebyly a dodnes ani nejsou jednotné. Část z nich požadovala pro stát Džammú a Kašmír nezávislost, jiné unii s Pákistánem. Ten poskytl tomuto hnutí "morální a diplomatickou" podporu a vyzval k uspořádání referenda pod záštitou OSN. Centrální indická vláda ale tvrdila, že pákistánská podpora spočívá především ve výcviku a dodávkách zbraní militantním separatistům, a vyzvala ke skoncováníl s "přeshraničním terorismem". V 90. letech vzniklo několik nových militantních skupin, mnoho z nich se zhlédlo v radikálních islámských názorech. Celkově se ideologie hnutí posunula od nacionalismu a sekularismu k islamismu. Částečně to bylo způsobeno i tím, že do údolí Kašmíru přišel velký počet islámských bojovníků džihádu - Svaté války - kteří v 80. letech bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu.
Ještě více napjaté vztahy po předcházejících bojích se snažili urovnat indičtí a pákistánští vojenští představitelé, kteří se setkali na linii kontroly (LoC) rozdělujíci Džammú a Kašmír v roce 1996. Následující rok byl očekáván s velkým napětím, rok 1997 byl totiž ve znamení oslav 50 let nezávislosti Pákistánu a Indie. Celý rok probíhala diplomatická setkání a vyjednávání, nakonec se ministři zahraničí obou zemí setkali v Dillí. Po skončení druhého kola rozhovorů v Islámábádu vyhlásili osmibodový plán mírových rozhovorů, zahrnující i jednání o Kašmíru. Rozhovory sice skončily ve slepé uličce, ale obě strany se zavázaly k dalším setkáním. Tehdejší pákistánský premiér Nawáz Šaríf ve svém projevu proneseném na půdě OSN nabídl, aby byly zahájeny rozhovory s cílem uzavřít s Indií smlouvu o neútočení, která by oba státy zavazovala k tomu, že nepoužijí svého jaderného a raketového arzenálu. Už v minulosti, v roce 1988 podepsaly Indie a Pákistán dohodu o neůtočení na jaderná zařízení druhé země. Indie vytrvale a neústupně trvala na tom, aby se spor o Kašmír řešil cestou bilaterálních rozhovorů v souladu se smlouvou ze Šimly, podepsanou v roce 1972. Tento stav trvá i dnes, indičtí představitelé zarputile odmítají zprostředkování jakékoli třetí strany, indický ministr zahraničních věcí tuto formulku znovu zopakoval v návaznosti na zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem. V 80. letech proběhlo několik diplomatických rozhovorů zaměřených právě na řešení sporných otázek mezi Indií a Pákistánem. Roku 1982 oba rivalové zahájili neúspěšná jednání o uzavření smlouvy o neútočení. O dva roky později Indie letecky dopravila své vojáky do oblasti ledovce Siačen v severním Kašmíru, což samozřejmě znovu zvýšilo napětí v oblasti. Pákistán si to nenechal líbit a odpověděl opevňováním ledovce ze své strany, začalo se mluvit o nejvýše položené válečné zóně na světě.
V průběhu 90. let se dramaticky vyhrotily závody ve zbrojení mezi oběma zeměmi. V květnu 1998 provedla Indie v poušti státu Radžastán poblíž hranic s Pákistánem podzemní jaderné zkoušky. Pákistán odpověděl šesti testy provedenými v Balúčistánu. Ve stejném roce Pákistán zkoušel svou raketu Ghaurí, která má nejdelší dolet (1500 km) a je pojmenována po muslimském bojovníkovi, který ve 12. století dobyl část Indie. Jak Indie, tak Pákistán byly kvůli provedeným zkouškám podrobeny ostré kritice ze strany mezinárodního společenství, které se obávalo velmi reálné hrozby jaderné konfrontace. USA zavedly proti oběma zemím sankce a zmrazily pomoc, půjčky a obchodní výměnu v hodnotě více než 20 miliard dolarů. Japonsko zablokovalo půjčky ve výši asi 1 miliardy dolarů. Podobná opatření přijalo i několik evropských zemí a vlády zemí G8 uvalily zákaz na půjčky Indii a Pákistánu s výjimkou humanitární pomoci. Rada bezpečnosti OSN poté Indii a Pákistán odsoudila za provedení jaderných zkoušek a vyzvala obě země k ukončení veškerých programů jaderného zbrojení. V únoru 1999 došlo k mírnému oteplení a zlepšení vztahů, když indický premiér Atál Bihárí Vádžpéjí navštívil Pákistán a setkal se s pákistánským ministerským předsedou Nawázem Šarífem. Následně oba podepsali tzv. Láhaurskou smlouvu, v níž se znovu zavázali k "vyvinutí intenzivnějšího úsilí o řešení všech otázek, včetně otázky Džammú a Kašmíru". Když pohlédneme ještě jednou do minulosti - Indie odpálila své první jaderné zařízení roku 1974, v roce 1989 Pákistán oznámil, že provedl úspěšný test své první střely dlouhého doletu Hatf-1 a Hatf-2, načež v roce 1992 zveřejnil informaci, podle níž získal vědecké know-how pro výrobu jaderné pumy. Z toho musí být všem nadmíru jasné, že máme před sebou časovanou bombu.
V roce 1999 došlo ke zlomu. Indie poprvé za téměř 30 let zahájila letecké údery proti jednotkám podporovaným Pákistánem, které pronikly do hor severně od Kargílu v Indií spravovaném Kašmíru. Díky těmto bojům hrozilo, že mezi oběma zeměmi vypukne přímý konflikt, čemuž napomohl i Pákistán, který uvedl svou armádu do nejvyšší bojové pohotovosti. Indie opakovaně tvrdila, že operací se zúčastnily pákistánské oddíly lehké pěchoty, které mají základny v severních oblastech pod správou Pákistánu. Islámábád to však vytrvale popíral. Podle pákistánského výkladu šlo o "bojovníky za svobodu", kteří bojovali za osvobození státu Džammú a Kašmír. Ve vrcholné fázi konfliktu byly denně odpalovány tisíce granátů a Indie podnikala stovky náletů. Červený kříž oznámil, že na pákistánské straně linie kontroly bylo nejméně 30 tisíc lidí přinuceno uprchnout ze svých domovů. Konflikt skončil až poté, co pákistánský premiér Nawáz Šaríf na nátlak USA vyzval jednotky, které pronikly za linii kontroly, aby se stáhly. V říjnu 1999 pak provedl generál Parvíz Mušaráf vojenský převrat v Pákistánu a sesadil zvoleného premiéra Nawáze Šarífa. Převzetí moci generálem Mušaráfem bylo později stvrzeno Nejvyšším soudem Pákistánu na období tří let. Mezinárodní společenství nicméně převrat odsoudilo a vyzvalo nové pákistánské vedení, aby vypsalo volby a okamžitě znovu nastolilo civilní vládu. Pákistánu bylo rovněž pozastaveno členství v Commonwealthu.
Jedním z důsledků sebevražedných útoků na USA z 11. září 2001 bylo obnovení přátelských vztahů mezi Pákistánem a Západem. Pákistán přislíbil, že bude spolupracovat v kampani proti bin Ládinově síti Al-Káida a talibanským vládcům v Afghánistánu. Napětí podél linie kontroly stále přetrvávalo. V říjnu vypukly nejhorší boje za poslední více než rok, když Indie, která stále odsuzovala Pákistán za přeshraniční terorismus, začala ostřelovat pákistánské vojenské pozice. V říjnu byl spáchán krvavý útok na kašmírské shromáždění ve Šrínagaru, při kterém zahynulo 38 lidí. Po útoku vyzval první ministr v Indií spravovaném Kašmíru Farúk Abdulláh vládu v Dillí, aby podnikla vojenskou ofenzivu proti výcvikovým táborům militantů na druhé straně hranic s Pákistánem. 13. prosince zaútočili kašmírští militanti na indický parlament v Dillí. Za útok, který si vyžádal 14 lidských životů, nesou podle Indie odpovědnost militanti podporovaní Pákistánem. Důsledkem bylo dramatické shromažďování jednotek podél hranice mezi Indií a Pákistánem, přestřelky a obavy z další eskalace konfliktu. V lednu 2002 pronesl prezident Mušaráf klíčový projev, v němž se zavázal, že Pákistán nedovolí teroristům operovat z jeho půdy. Parvíz Mušaráf také znovu apeloval na indickou vládu, aby se snažila řešit otázku Džammú a Kašmíru prostřednictvím dialogu. Indie prohlásila, že počká, zda po slovech pákistánského prezidenta budou následovat i činy.
Následující období by se dalo nazvat relativně klidným, ale bohužel se vývoj kašmírského problému jaksi zakonzervoval. Dění v této oblasti se znovu vyostřovalo v průběhu uplynulých měsíců. Přípravy na volby v Kašmíru, demonstrace a pochody separatistů, požadavky na uspořádání referenda...Dnes, 17. listopadu v Kašmíru začínají volby, které budou probíhat v 7 fázích, až do 24. prosince. Uvidíme, jestli přinesou nějaký posun v tomto vyčerpávajícím sporu.
Je lehké si představit, že Kašmír získá nezávislost a vztahy mezi Indií a Pákistánem budou zase na přátelské úrovni . Je to ale pouze nereálná a velmi vzdálená fikce, nehledě k tomu, že Indie a Pákistán vnímají situaci odlišně. Indie by chtěla přijmout dnešní faktické rozdělení Kašmíru jako stálou hranici, jen to neříká veřejně. Pákistán ve skutečnosti chce získat indickou část, nebo to přinejmenším chce mnoho Pákistánců. Nalézt kompromis bude tedy skutečně těžké. Indie těžko sleví ze svých požadavků. Definitivní mír by znamenal, že Pákistán uzná dnešní hranice za trvalé. Vzhledem k tomu, že obě země disponují značným jaderným arzenálem, nezdají se mi zrovna rozumné výroky nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy, který se v podstatě staví za nároky pákistánské strany. Indie skálopevně trvá na dodržování bilaterálních rozhovorů a těžko si nechá líbit vměšování USA do jejich problému. Dojde tedy se změnou v americkém vedení také ke změnám v kašmírské otázce?
Zdroje:
HUNTINGTON, S.P. Střet civilizací. 1.vyd., New York: Touchstone, 1997. Přeložil Ladislav Nagy. ISBN: 80-86182-49-5
NÁLEVKA, V. Světová politika ve 20. století (II). 2.vyd., Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2000. ISBN: 80-86493-16-4
BAAR, V. Národy na prahu 21.století : Emancipace nebo nacionalismus?. Šenov : Tilia, 2001. 415 s. ISBN:80-86101-40-1.
Http://www.binghamton.edu [online]. 2004 [cit. 2008-11-17]. Dostupný z: http://www.binghamton.edu/fbc/132cz.htm
Http://www.binghamton.edu [online]. 2004 [cit. 2008-11-17]. Dostupný z: www.binghamton.edu/fbc/193cz.htm
Http://news.bbc.co.uk [online]. 1997- [cit. 2008-11-17]. Dostupný z: http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/in_depth/south_asia/2002/india_pakistan/timeline/default.stm
V srpnu 1947 tedy získala Indie nezávislost na Velké Británii a subkontinent byl rozdělen na převážně hinduistickou, podle ústavy však sekulární Indii, a nově vzniklý muslimský stát Pákistán. Samostatný Pákistán vzešel z představy, kterou prezentoval v roce 1933 student Čodhurí Rahmat Alí. Ten navrhl, aby byla vytvořena oddělená mateřská země, zahrnující severozápadní provincie s muslimskou většinou a geograficky přilehlý knížecí stát Džammú a Kašmír. Jméno bylo sestaveno takto: P jako Pandžáb, A jako Afghánci ze severozápadní hranice, K jako Kašmír, S jako Sind a Tán bylo převzato z názvu provincie Balúčistán. V urdštině slovo také znamená "země čistých". Rozdělení subkontinentu ale rozdmýchalo nepokoje a vedlo ke vzniku idových hnutí, protože muslimové, Sikhové a hindové se ocitli na špatné straně rozdělených provincií Paňdžábu a Bengálska. Z Bengálska později vznikl Východní Pákistán. Při rasových a náboženských nepokojích bylo podle odhadů zabito půl milionu lidí a další miliony přišly o střechu nad hlavou. Velmi pestrá oblast Džammú a Kašmíru (jak kulturně, tak národnostně)počátkem 19. století oficiálně připadla Sikhům. Britové po válce se Sikhy v roce 1846 místo nastolení přímé správy nad oblastí dosadili indického vládce Hariho Singha s titulem mahárádži. O kašmírské otázce jsme pojednávali v první analýze, takže teď jen pár stručných slov. Maharádžovo panství zahrnovalo buddhistickou oblast Ladakhu, převážně hinduistický region Džammú, údolí Kašmíru s muslimskou většinou a menší muslimská království na západě. V období Britského impéria byl stát Džammú a Kašmír jedním 565 autonomních knížecích států poddaných britské koruně. Před vyhlášením nezávislosti bylo místním vládcům doporučeno, aby se připojili k jednomu z obou nových států, Indii nebo Pákistánu, v úvahu měli vzít zeměpisnou polohu svého státu a náboženství jeho obyvatel. Vládce Džammú a Kašmíru Hari Singh se však do srpna 1947, kdy došlo k rozdělení, nerozhodl, ke které zemi se připojí. O padesát let později jsou Pákistánci stále přesvědčeni, že Džammú a Kašmír se měl stát součástí jejich země, protože většina obyvatel žijících v údolí Kašmíru, je muslimská. Indie zase naopak tvrdí, že Džammú a Kašmír patří jí, neboť maharádža nakonec později souhlasil s připojením k Indii.
V letech 1947-1948 proběhla mezi Indií a Pákistánem válka o Kašmír. Poté byly za účasti OSN podepsány mírové dohody, v místě, kde skončily boje byla vytvořena linie kontroly (Line of Control – LoC), po nějakou dobu zde zůstaly mírové jednotky OSN. Roku 1954 ratifikovalo připojení Džammú a Kašmíru k Indii ústavodárné shromáždění. V roce 1957 pak schválilo svou vlastní ústavu, vytvořenou na základě indické ústavy. Od té doby Indie považuje tu část Džammú a Kašmíru, kterou má pod kontrolou, za nedílnou součást Indické republiky.
Pod kontrolou Pákistánu je zhruba jedna třetina území státu na západ od LoC. Malá oblast, kterou Pákistánci pojmenovali Azad (Svobodné) Džammú a Kašmír a Indové zase Pákistánem okupovaný Kašmír, je poloautonomní. Větší území zahrnující dřívější království Hunza a Nagar, které bývá označováno jako severní oblasti, je pod přímou správou Pákistánu. V letech 1962-1963, po válce mezi Čínou a Indií (1962), se pod záštitou Británie a USA vedl dialog, ve kterém měla Indie a Pákistán urovnat svůj spor o Kašmír, vše ale skončilo neúspěchem.
Když hovoříme o indicko-pákistánských věčných sporech, v žádném případě se nejedná pouze o Kašmír. Rok 1965 byl poznamenán konfliktem na jihozápadní hranici, v řídce osídlené oblasti Rann of Kutch. Bojůvky mezi pohraničními jednotkami tam přerostly v regulérní boje. Indické jednotky se posléze stáhly a Pákistán nabyl vítězného dojmu. Zanedlouho ale druhá indicko-pákistánská válka pokračovala. Pákistánci, zřejmě povzbuzeni úspěchem v Rann of Kutch zahájili utajovanou ofenzívu směřující přes LoC do Džammú a Kašmíru. Na to Indie reagovala překročením mezinárodně uznávané hranice blízko Láhauru. Za tři týdny ale souhlasili oba rivalové s příměřím pod dohledem OSN. V roce 1966 se v Taškentu konalo setkání zástupců obou vlád, na kterém podepsali deklaraci, ve níž se zavázali řešit vzájemné spory mírovými prostředky.
Klid zbraní ale netrval dlouho. Situace se výrazně zhoršila v roce 1971, kdy v Pákistánu vypukla v plné síle občanská válka (západopákistánská armáda zasahovala proti východním Pákistáncům požadujícím autonomii a později nezávislost). Podle odhadů uprchlo díky bojům do Indie více než 10 milionů východopákistánských obyvatel. V prosinci Indie vstoupila do Východního Pákistánu na pomoc tamnímu obyvatelstvu. Pákistánská armáda kapitulovala u Dháky a jejích více než 90 tisíc vojáků se stalo indickými válečnými zajatci, načež byl ve Východním Pákistánu 6. prosince 1971 vyhlášen nezávislý stát Bangladéš. V roce 1972 došlo k mírnému pokroku – v Šimle byla podepsána dohoda, ve které se oba státy zavazují řešit sporné otázky bilaterální cestou. Na tuto dohodu se dodnes odvolávají politici jak indické, tak pákistánské vlády. Bangladéš byla Pákistánem uznána v roce 1974. Pokud jde o Džammú a Kašmír, obě země souhlasily s návrhem, že budou plně respektovat LoC. Roku 1974 uzavřela vláda státu Kašmír s indickou vládou dohodu, která potvrzovala statut Kašmíru jako "správní jednotky Indické republiky". Pákistán tuto dohodu odmítl.
Po relativně klidném období začalo v roce 1989 v údolí Kašmíru ozbrojené povstání proti indické správě. Z řad muslimských obyvatel přicházely stížnosti, že volby do zákonodárného shromáždění státu Džammú a Kašmír v roce 1987 byly zmanipulovány v jejich neprospěch, a vytvořily militantní křídla. Ty ovšem nebyly a dodnes ani nejsou jednotné. Část z nich požadovala pro stát Džammú a Kašmír nezávislost, jiné unii s Pákistánem. Ten poskytl tomuto hnutí "morální a diplomatickou" podporu a vyzval k uspořádání referenda pod záštitou OSN. Centrální indická vláda ale tvrdila, že pákistánská podpora spočívá především ve výcviku a dodávkách zbraní militantním separatistům, a vyzvala ke skoncováníl s "přeshraničním terorismem". V 90. letech vzniklo několik nových militantních skupin, mnoho z nich se zhlédlo v radikálních islámských názorech. Celkově se ideologie hnutí posunula od nacionalismu a sekularismu k islamismu. Částečně to bylo způsobeno i tím, že do údolí Kašmíru přišel velký počet islámských bojovníků džihádu - Svaté války - kteří v 80. letech bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu.
Ještě více napjaté vztahy po předcházejících bojích se snažili urovnat indičtí a pákistánští vojenští představitelé, kteří se setkali na linii kontroly (LoC) rozdělujíci Džammú a Kašmír v roce 1996. Následující rok byl očekáván s velkým napětím, rok 1997 byl totiž ve znamení oslav 50 let nezávislosti Pákistánu a Indie. Celý rok probíhala diplomatická setkání a vyjednávání, nakonec se ministři zahraničí obou zemí setkali v Dillí. Po skončení druhého kola rozhovorů v Islámábádu vyhlásili osmibodový plán mírových rozhovorů, zahrnující i jednání o Kašmíru. Rozhovory sice skončily ve slepé uličce, ale obě strany se zavázaly k dalším setkáním. Tehdejší pákistánský premiér Nawáz Šaríf ve svém projevu proneseném na půdě OSN nabídl, aby byly zahájeny rozhovory s cílem uzavřít s Indií smlouvu o neútočení, která by oba státy zavazovala k tomu, že nepoužijí svého jaderného a raketového arzenálu. Už v minulosti, v roce 1988 podepsaly Indie a Pákistán dohodu o neůtočení na jaderná zařízení druhé země. Indie vytrvale a neústupně trvala na tom, aby se spor o Kašmír řešil cestou bilaterálních rozhovorů v souladu se smlouvou ze Šimly, podepsanou v roce 1972. Tento stav trvá i dnes, indičtí představitelé zarputile odmítají zprostředkování jakékoli třetí strany, indický ministr zahraničních věcí tuto formulku znovu zopakoval v návaznosti na zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem. V 80. letech proběhlo několik diplomatických rozhovorů zaměřených právě na řešení sporných otázek mezi Indií a Pákistánem. Roku 1982 oba rivalové zahájili neúspěšná jednání o uzavření smlouvy o neútočení. O dva roky později Indie letecky dopravila své vojáky do oblasti ledovce Siačen v severním Kašmíru, což samozřejmě znovu zvýšilo napětí v oblasti. Pákistán si to nenechal líbit a odpověděl opevňováním ledovce ze své strany, začalo se mluvit o nejvýše položené válečné zóně na světě.
V průběhu 90. let se dramaticky vyhrotily závody ve zbrojení mezi oběma zeměmi. V květnu 1998 provedla Indie v poušti státu Radžastán poblíž hranic s Pákistánem podzemní jaderné zkoušky. Pákistán odpověděl šesti testy provedenými v Balúčistánu. Ve stejném roce Pákistán zkoušel svou raketu Ghaurí, která má nejdelší dolet (1500 km) a je pojmenována po muslimském bojovníkovi, který ve 12. století dobyl část Indie. Jak Indie, tak Pákistán byly kvůli provedeným zkouškám podrobeny ostré kritice ze strany mezinárodního společenství, které se obávalo velmi reálné hrozby jaderné konfrontace. USA zavedly proti oběma zemím sankce a zmrazily pomoc, půjčky a obchodní výměnu v hodnotě více než 20 miliard dolarů. Japonsko zablokovalo půjčky ve výši asi 1 miliardy dolarů. Podobná opatření přijalo i několik evropských zemí a vlády zemí G8 uvalily zákaz na půjčky Indii a Pákistánu s výjimkou humanitární pomoci. Rada bezpečnosti OSN poté Indii a Pákistán odsoudila za provedení jaderných zkoušek a vyzvala obě země k ukončení veškerých programů jaderného zbrojení. V únoru 1999 došlo k mírnému oteplení a zlepšení vztahů, když indický premiér Atál Bihárí Vádžpéjí navštívil Pákistán a setkal se s pákistánským ministerským předsedou Nawázem Šarífem. Následně oba podepsali tzv. Láhaurskou smlouvu, v níž se znovu zavázali k "vyvinutí intenzivnějšího úsilí o řešení všech otázek, včetně otázky Džammú a Kašmíru". Když pohlédneme ještě jednou do minulosti - Indie odpálila své první jaderné zařízení roku 1974, v roce 1989 Pákistán oznámil, že provedl úspěšný test své první střely dlouhého doletu Hatf-1 a Hatf-2, načež v roce 1992 zveřejnil informaci, podle níž získal vědecké know-how pro výrobu jaderné pumy. Z toho musí být všem nadmíru jasné, že máme před sebou časovanou bombu.
V roce 1999 došlo ke zlomu. Indie poprvé za téměř 30 let zahájila letecké údery proti jednotkám podporovaným Pákistánem, které pronikly do hor severně od Kargílu v Indií spravovaném Kašmíru. Díky těmto bojům hrozilo, že mezi oběma zeměmi vypukne přímý konflikt, čemuž napomohl i Pákistán, který uvedl svou armádu do nejvyšší bojové pohotovosti. Indie opakovaně tvrdila, že operací se zúčastnily pákistánské oddíly lehké pěchoty, které mají základny v severních oblastech pod správou Pákistánu. Islámábád to však vytrvale popíral. Podle pákistánského výkladu šlo o "bojovníky za svobodu", kteří bojovali za osvobození státu Džammú a Kašmír. Ve vrcholné fázi konfliktu byly denně odpalovány tisíce granátů a Indie podnikala stovky náletů. Červený kříž oznámil, že na pákistánské straně linie kontroly bylo nejméně 30 tisíc lidí přinuceno uprchnout ze svých domovů. Konflikt skončil až poté, co pákistánský premiér Nawáz Šaríf na nátlak USA vyzval jednotky, které pronikly za linii kontroly, aby se stáhly. V říjnu 1999 pak provedl generál Parvíz Mušaráf vojenský převrat v Pákistánu a sesadil zvoleného premiéra Nawáze Šarífa. Převzetí moci generálem Mušaráfem bylo později stvrzeno Nejvyšším soudem Pákistánu na období tří let. Mezinárodní společenství nicméně převrat odsoudilo a vyzvalo nové pákistánské vedení, aby vypsalo volby a okamžitě znovu nastolilo civilní vládu. Pákistánu bylo rovněž pozastaveno členství v Commonwealthu.
Jedním z důsledků sebevražedných útoků na USA z 11. září 2001 bylo obnovení přátelských vztahů mezi Pákistánem a Západem. Pákistán přislíbil, že bude spolupracovat v kampani proti bin Ládinově síti Al-Káida a talibanským vládcům v Afghánistánu. Napětí podél linie kontroly stále přetrvávalo. V říjnu vypukly nejhorší boje za poslední více než rok, když Indie, která stále odsuzovala Pákistán za přeshraniční terorismus, začala ostřelovat pákistánské vojenské pozice. V říjnu byl spáchán krvavý útok na kašmírské shromáždění ve Šrínagaru, při kterém zahynulo 38 lidí. Po útoku vyzval první ministr v Indií spravovaném Kašmíru Farúk Abdulláh vládu v Dillí, aby podnikla vojenskou ofenzivu proti výcvikovým táborům militantů na druhé straně hranic s Pákistánem. 13. prosince zaútočili kašmírští militanti na indický parlament v Dillí. Za útok, který si vyžádal 14 lidských životů, nesou podle Indie odpovědnost militanti podporovaní Pákistánem. Důsledkem bylo dramatické shromažďování jednotek podél hranice mezi Indií a Pákistánem, přestřelky a obavy z další eskalace konfliktu. V lednu 2002 pronesl prezident Mušaráf klíčový projev, v němž se zavázal, že Pákistán nedovolí teroristům operovat z jeho půdy. Parvíz Mušaráf také znovu apeloval na indickou vládu, aby se snažila řešit otázku Džammú a Kašmíru prostřednictvím dialogu. Indie prohlásila, že počká, zda po slovech pákistánského prezidenta budou následovat i činy.
Následující období by se dalo nazvat relativně klidným, ale bohužel se vývoj kašmírského problému jaksi zakonzervoval. Dění v této oblasti se znovu vyostřovalo v průběhu uplynulých měsíců. Přípravy na volby v Kašmíru, demonstrace a pochody separatistů, požadavky na uspořádání referenda...Dnes, 17. listopadu v Kašmíru začínají volby, které budou probíhat v 7 fázích, až do 24. prosince. Uvidíme, jestli přinesou nějaký posun v tomto vyčerpávajícím sporu.
Je lehké si představit, že Kašmír získá nezávislost a vztahy mezi Indií a Pákistánem budou zase na přátelské úrovni . Je to ale pouze nereálná a velmi vzdálená fikce, nehledě k tomu, že Indie a Pákistán vnímají situaci odlišně. Indie by chtěla přijmout dnešní faktické rozdělení Kašmíru jako stálou hranici, jen to neříká veřejně. Pákistán ve skutečnosti chce získat indickou část, nebo to přinejmenším chce mnoho Pákistánců. Nalézt kompromis bude tedy skutečně těžké. Indie těžko sleví ze svých požadavků. Definitivní mír by znamenal, že Pákistán uzná dnešní hranice za trvalé. Vzhledem k tomu, že obě země disponují značným jaderným arzenálem, nezdají se mi zrovna rozumné výroky nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy, který se v podstatě staví za nároky pákistánské strany. Indie skálopevně trvá na dodržování bilaterálních rozhovorů a těžko si nechá líbit vměšování USA do jejich problému. Dojde tedy se změnou v americkém vedení také ke změnám v kašmírské otázce?
Zdroje:
HUNTINGTON, S.P. Střet civilizací. 1.vyd., New York: Touchstone, 1997. Přeložil Ladislav Nagy. ISBN: 80-86182-49-5
NÁLEVKA, V. Světová politika ve 20. století (II). 2.vyd., Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2000. ISBN: 80-86493-16-4
BAAR, V. Národy na prahu 21.století : Emancipace nebo nacionalismus?. Šenov : Tilia, 2001. 415 s. ISBN:80-86101-40-1.
Http://www.binghamton.edu [online]. 2004 [cit. 2008-11-17]. Dostupný z: http://www.binghamton.edu/fbc/132cz.htm
Http://www.binghamton.edu [online]. 2004 [cit. 2008-11-17]. Dostupný z: www.binghamton.edu/fbc/193cz.htm
Http://news.bbc.co.uk [online]. 1997- [cit. 2008-11-17]. Dostupný z: http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/in_depth/south_asia/2002/india_pakistan/timeline/default.stm
čtvrtek 13. listopadu 2008
Obama - naděje pro Kašmír?
Nedávno zvolený prezident USA Barack Obama se vyjádřil k některým sporným bodům ve světovém dění. Zmínil se i o „kašmírské otázce“, která je už dlouhou dobu jablkem sváru ve vztazích Indie a Pákistánu.
Obama naznačil, že pokud Pákistán bude řešit problém s islámskými ozbrojenci, kteří pronikají přes pákistánskou severo-západní hranici do Afghánistánu a tady podkopávají křehkou stabilitu, tak se USA aktivně zapojí do vyřešení kašmírského problému. Jedná se o velmi bezprecendentní tah, kterého se dosud žádná země neodvážila. V médiích se také objevily spekulace, že Obama uvažuje o jmenování bývalého amerického prezidenta Billa Clintona zvláštním vyslancem pro Džammú a Kašmír. Clinton sehrál významnou roli při ukončení pákistánské okupace Kargilských výšin v Džammú a Kašmíru v létě 1999.
K těmto spekulacím se vyjádřil v tiskovém prohlášení i indický ministr zahraničních věcí Pranab Mukherjee. Uvedl, že Kašmír by měl zůstat bilaterálním problémem mezi Indií a Pákistanem, který by se i nadále měl řešit prostřednictvím dialogu mezi oběma zeměmi a vyloučil přijetí jakéhokoli jiného řešení než již zmíněného dialogu.
Podotknul také, že Indie má v otázce Kašmíru velmi silnou pozici.
Bude zajímavé sledovat, jestli se Obamova administrativa opravdu zapojí do problému a hlavně zajistí obyvatelům právo na referendum, které Indie kategoricky odmítá. Už ale rezoluce Rady Bezpečnosti OSN z 30. března 1951 říká: „...že konečné uspořádání státu Džammú a Kašmír bude provedeno v souladu s vůlí lidu, vyjádřenou prostřednictvím demokratických metod a svobodného referenda pod záštitou OSN.
Mahammad Yasin Malík, předseda Demokratické strany Svobodných, Naim Khan, předseda Národní fronty – to je jen střípek těch, kteří byli kvůli bojkotu voleb zadrženi.
Mimo to volební komise v Indii verbují a nabízejí úplatky neznámým lidem a naprostým laikům, jen aby se zaregistrovali jako volební subjekt. Dá se říct, že zůčastněné politické strany jsou ty, které jsou nevšímavé k realitě a vyhovuje jim diktát z Nového Dillí.
Faktem je, že žádné volby za posledních 60 let nevyřešily problémy v Kašmíru. Těžko doufat, že ty letošní to změní.
Zdroje:
Indian express [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://www.indianexpress.com/news/he-considers-bill-clinton-as-special-envoy-on-kashmir/381599/
The Daily Mail [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://dailymailnews.com/200811/13/news/dmheadlinepage01.html
The World Sikh News [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z http://worldsikhnews.com/12%20November%202008/Kashmir%20Obama%20and%20Justice.htm
The Etalaat [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://etalaat.com/english/News/news-scan/3588.html
Reuters [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://www.reuters.com/article/latestCrisis/idUSISL376126
BBC [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7712355.stm
Šrínagar zažívá předvolební demonstrace
V převážně muslimském Kašmíru vstoupilo v platnost nařízení o omezení pohybu osob. Toto přísné opatření bylo přijato kvůli davům lidí pochodujících městem a shromažďujících se v hlavní mešitě v kašmírské metropoli Šrínagar.
Pochod měl být jakýmsi připomenutím a vzdáním holdu zabitým Muslimům při nepokojích v hinduistickém Džammú v roce 1947.
Běžný život v Kašmíru byl ochromen, obchody jsou zavřené, po cestách proudilo místo aut obrovské množství lidí. V mešitě separatističtí vůdci nastínili svůj plán odporu proti indické vládě. Je to pouze jedno z mnoha shromáždění a demonstrací za nezávislost Kašmíru, kterých se v posledních měsících uskutečnilo několik desítek. Tísíce lidí se nechaly strhnout obratnou rétorikou separatistů a připojili se k pochodům a demonstracím.
Separatisté původně ohlásili plánovaný pochod na čtvrtek, ale úřady přijaly řadu opatření, především tedy zákaz vycházení, aby zabránili potyčkám. Kromě toho je už druhým dnem předák hlavní separatistické skupiny Mirwaiz Umar Farooq držen v domácím vězení.
Přes všechnu vynaloženou snahu nedokázala indická vláda zabránit obrovskému shromáždění v mešitě, kde separatisté veřejně přijali usnesení o bojkotu nadcházejících voleb a také požadavek na konání referenda, ve kterém by občané mohli svobodně rozhodnout o budoucí podobě Kašmíru. Separatisté mají obrovskou podporu Kašmířanů, o čemž svědčí počet lidí, kteří stále vycházejí do ulic.
Vzhledem k tomu, že volby se kvapem blíží (budou probíhat v 7 fázích v rozmezí 17.11 až 24.12), je možné očekávat, že se situace bude zhoršovat. Už teď mají separatisté naplánovaný další protestní pochod, který by se měl uskutečnit v den zahájení voleb. Indická vláda nechce nic ponechat náhodě, proto se do Kašmíru pomalu přemisťují policejní posily ze sousedních svazových států, aby pomohly zajistit hladký a bezproblémový průběh voleb.
Zdroje:
BBC News [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7712355.stm
Kashmir Live [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://www.kashmirlive.com/story/JK-poll-boycott-campaign-gets-a-boost-Mirwaiz-says-will-hit-streets/383925.html
BBC News [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7714764.stm
Greater Kashmir [online]. [cit. 13.11.2008]. Dostupný z: http://www.greaterkashmir.com/full_story.asp?Date=7_11_2008&ItemID=26&cat=1
Thaindian News [online]. [cit. 13.11. 2008]. Dostupný z: http://www.thaindian.com/newsportal/politics/curfew-like-restrictions-in-srinagar-for-second-day-running_100115999.html
Naknews [online]. [cit. 13.11. 2008]. Dostupný z: http://naknews.co.in/newsdet.aspx?18562
Reuters [online]. [cit. 13.11. 2008]. Dostupný z: http://www.reuters.com/article/asiaCrisis/idUSSP241821
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
