Jaderný program Indie a Pákistánu

Pod vlivem nedávného teroristického útoku v indické Bombaji a následného vyostření vztahů mezi Indií a Pákistánem je třeba znovu otevřít otázku možného jaderného konfliktu, který bezpochyby dostává reálné obrysy. S koncem studené války pro mnoho lidí přestala existovat i obava z jaderného konfliktu, jakoby rozpad východního bloku a posléze i Sovětského svazu samotného zásadním způsobem změnil povahu jaderných zbraní a jejich možných využití. Nejkritičtějším místem je Indický subkontinent, který je zřetelným neuralgickým bodem celé jižní Asie.
Indie a Pákistán patří mezi země, které nikdy nepodepsaly Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) a Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), přesto ale vehementně usilují o přijetí do jaderného klubu (třetí zemí, která smlouvy nepodepsala je Izrael). Počátky indického jaderného programu sahají do 50. let minulého století, kdy byl v Trombay zahájen provoz Výzkumného atomového centra. Mezinárodní prostředí tuto skutečnost tolerovalo, za záruku, že jaderný materiál bude používán pouze a jen pro civilní účely. Později indická vláda koupila od Kanady výzkumný reaktor Cirus, ve kterém se vyrábělo plutonium, to bylo použito v roce 1974 ve vůbec prvních jaderných mírových zkouškách v poušti v Radžastánu. Na samotné termonukleární zbrani začala Indie pracovat v 80.letech. V roce 1998, po 24 letech navázala Indie na jaderné zkoušky sérií jaderných výbuchů, známých jako "Operace Shakti". Zkoušky byly mimochodem provedeny pouhé 2 dny po úspěšných pákistánských testech rakety Ghaurí. V průběhu května 1998 pokračovaly výbuchy v podzemním komplexu v Pokhranu. Indie ve své jaderné doktríně tvrdí, že je právem šestiny lidstva vyvíjet adekvátní obranu proti napadení a jednou ze zásad využití jaderných zbraní je "zákaz prvního útoku". Letos v srpnu vyvolalo pozdvižení setkání Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), na kterém byla Indii přiklepnuta „jaderná výjimka“. Agentura začne v zemi provádět pravidelné kontroly civilních jaderných zařízení. Indie tak může být vpuštěna na mezinárodní trh s jadernými technologiemi, ze kterého ji neúčast v NPT vylučuje. Kontroverzní je ale hlavně to, že pro kontrolu bude otevřeno pouze 14 zařízení, které slouží civilním účelům. Do vojenských objektů MAAE nadále nebude mít přístup. Smyslem těchto kontrol je především zjistit, jestli nedochází k jejich zneužití pro výrobu jaderných zbraní, pokud tedy existuje souběžně utajený jaderný program, ztrácí tyto kontroly důležitost. Pákistánská strana je s udělením výjimky a celkově s indickým jaderným programem velmi nespokojena, tento krok jen vyostřil indicko-pákistánské vztahy. Pákistán se svým jaderným programem Indii nemůže rovnat, ale podceňovat jeho sílu by bylo velkou chybou. Pákistánci začali s nukleárním programem o dost později než Indové, až v roce 1972. V polovině 70. let se zapojil do programu Dr.Abdul Qadeer Khan, který odvedl kus práce a pod jeho vedením poskočil pákistánský jaderný program o velký krok kupředu. Funkční jadernou zbraní disponoval Pákistán už v polovině 80. let, kdy byly provedeny první testy. 28. května 1998 došlo v Pákistánu k ostrému testu jaderné bomby. Byla to reakce na sérii indických jaderných testů. V roce 1999 sice Indie a Pákistán podepsaly tzv. dohodu z Láhauru, jejíž součástí je vzájemné pozastavení jaderných zkoušek, ovšem existuje oficiálně nikdy nezveřejněná pákistánská doktrína, která počítá s použitím jaderné zbraně i v případě napadení konvenčními zbraněmi (což má vykompenzovat indickou převahu v počtu vojáků).



Vztahy mezi oběma asijskými mocnostmi se dají přirovnat k „malé studené válce“. Rivalita mezi Indií a Pákistánem se dá přirovnat k rivalitě mezi SSSR a USA v menším měřítku. V každém případě není ani pro jednu stranu výhodné jakýmkoli způsobem konflikt vyhrotit, protože nikdy nemůžou dosáhnout úplného vojenského vítězství a likvidace protivníka. Nelze očekávat nějaké ústupky v jaderném programu ať už Indie nebo Pákistánu, už jen s ohledem na události posledních dnů. Momentálně je nutná aktivní spolupráce, ostatně v indicko-pákistánském regionu zvyšují diplomatickou aktivitu jak Američané, tak Britové, jakýkoli ozbrojený střet může ohrozit jejich boj s terorismem. Je jisté, že obě země se ocitly jen krůček od války, stačí jakýkoli další ať už menší či větší konflikt a nebude návratu zpět.



Zdroje:

www.blisty.cz [online].[cit. 2008-12-12]. Dostupný z WWW: http://www.blisty.cz/files/2008/10/08/atm_200810_pakistan_2.pdf.

www.blisty.cz [online].[cit. 2008-12-12]. Dostupný z WWW: http://www.blisty.cz/art/43083.html

www.fas.org [online].[cit. 2008-12-13]. Dostupný z WWW: http://www.fas.org/nuke/guide/pakistan/nuke/

www.inesap.org [online].[cit. 2008-12-13]. Dostupný z WWW: http://www.inesap.org/bulletin16/bul16art02.htm

www.geocities.com [online].[cit. 2008-12-13]. Dostupný z WWW: http://www.geocities.com/m_v_ramana/nucleararticles/losalamos_talk1.htm

www.nti.org [online].[cit. 2008-12-13]. Dostupný z WWW: http://www.nti.org/e_research/profiles/India/Nuclear/index.html

www.washingtonpost.com [online].[cit. 2008-12-13]. Dostupný z WWW: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2006/07/23/AR2006072300737.html

www.aktualne.centrum.cz [online].[cit. 2008-12-12]. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=612539

www.globalpolitics.cz [online].[cit. 2008-12-12]. Dostupný z WWW: tp://www.globalpolitics.cz/clanek/svet-bez-jadernych.html